studijní materiály
1. epické žánry
- miniaturní humorné příběhy s výraznou pointou,
- často ke směšnění určitého jevu.
Historka – krátké vyprávění formálně i obsahově jednoduché zakončené pointou,
- stávají se součástí rozsáhlejších děl – Kosmova kronika česká, Švejk.
Bajka – alegorický příběh psaný veršem i prózou. Na jeho konci je nějaké mravoučné poučení. Hlavní postavy jsou zvířata s lidskými vlastnostmi.
- vznikla už ve starověku, byla rozšířena v orientu,
- zakladatelem evropské je Ezop,
- autoři – Jean de La Fontain, Ivan Andrejevič Krylov, Karel Čapek…
Báje (mýty) – příběh o tom, jak si lidé vykládali svět
- báje o původu člověka,
- fantastická vyprávění
Legenda – veršované nebo prozaické vyprávění o životě svatých,
- například „Život Konstantina a Metoděje“
Pověst – příběh odehrávající se v minulosti
- vážou se k určitému místu, historii, vzniku erbu, rodové, legendární – lidová zpracování umělých legend a náboženských látek; pověsti o původu země – jednoduchý děj,
- Jiráskovy „Staré pověsti české“.
Pohádka – žánr ústní lidové slovesnosti,
- netýká se historické události,
- má šťastný konec, vymyšlený děj – nadpřirozené bytosti,
- „Bylo nebylo“, „zazvonil zvonec...“
- dobro vítězí nad zlem,
- pohádky: lidové – vznikly mezi lidem, umělé – pohádky Hanse Christiana Andersena, Oskara Wilda, Karla Čapka, Jana Wericha...
Povídka – kratší vypravování s malým počtem postav,
- poměrně jednoduchý děj,
- vznikla na počátku 19. století v romantismu,
- dobrodružná, historická, psychologická, humorná, s idylickým pohledem na svět – humoreska
Novela – z italského „novella“ – povídka,
- blíží se povídce, sleduje jednu časově omezenou linii, vyžaduje pointu,
- vznikla v renesanci
Romaneto – žánrová forma novely,
- nadpřirozené motivy, v závěru jsou logicky vysvětlené,
- prvky detektivky, humoru a science-fiction, autor Jakub Arbes
Epos – rozsáhlé veršovaná vyprávění, zaznamenané mýty, popřípadě významné události v životě určitého národa, činy mimořádných osobností,
- spousta postav, děj je spletitý, rozvíjí se volna, bývá doplněn rozsáhlými popisy,
- „Epos o Gilgamešovi“
Román – z francouzského „la conte roman“
- mnoho postav, spletité osudy na nejrůznějších prostředích v delším čase,
- má velkou tematickou šíři, má různé umělecké prostředky,
2. lyrické žánry
- stojí na pomezí umění slovesného a hudebního,
- žánr lidové slovesnosti, - písně – milostní, pracovní, vojenské, pohřební, ukolébavky, kabaretní, chansony.
Elegie – pojem vznikl ve starém Řecku, začal označovat tesknou píseň, často smutek ze ztráty blízké osoby, vlasti či ideálu,
- Karel Havlíček Borovský „Tyrolské elegie“.
Hymnus – z řeckého „hymnos“ – chvalozpěv,
- původně kultovní píseň oslavující bohy Apollóna, Dionýsa, později i hrdiny a jejich činy.
Óda – z řeckého „ódé“ – píseň,
- původně jakákoli píseň zpívaná za doprovodu hudby, později báseň oslavující něco velkého a vznešeného – vlast, přírodu, lásku…
Žalmy – prosebné, děkovné a oslavné básně,
- nejznámější židovské – Kniha žalmů.
Epigram – nápis na hrobě, pomníku, chrámu, později satyristický – protestuje proti negativním vlivům společnosti.
Pásmo – delší báseň sestavená jako volný sled pocitů, dojmů, myšlenek a představ.
Česká próza 1. pol. 20. stol.
ve 20. letech – menší prozaické útvary – povídky, novely
ve 30. letech – dominantní postavení prózy, zvl. společenského, psychologického a historického románu
tradiční žánr – balady
1. obraz první sv. války – prózy Fr. Šrámka, Jaroslav Hašek
2. legionářská literatura – Rudolf Medek, Josef Kopta, Fr. Langer
3. pokračují realisté – A. Jirásek, K.V. Rais, bří Mrštíkové
4. vliv expresionismu – Ladislav Klíma
5. demokratický proud – Karel Čapek, K. Poláček, E. Bass
6. imaginativní próza – představy, sny(lyrika) – Vl. Vančura
7. katolicky orientovaná próza – J. Deml, J. Čep
8. společenská a sociální próza – Ivan Olbracht, M. Majerová, M. Pujmanová
9. ruralisté – oslava venkova – Fr. Křelina, J. Knap, V. Prokůpek
10. psychologická próza – Jaroslav Havlíček, Egon Hostovský, Jarm. Glazarová, Božena Benešová, R. Weiner
11. historická próza – J. Durych – více autorů v době okupace
Anarchističtí buřiči
Fráňa Šrámek 1877-1952
-v básník, prozaik, dramatik, nar. V Sobotce, G – Písek, Roudnice, Vojenská služba v Č. Budějovicích, vězněn za protiválečné postoje, 1. sv. válka v Itálii, Haliči a v Rumunsku, hluboký vztah k rodnému kraji
poezie: Života bído, přec tě mám rád – básníkův vztah k životu, buřičství
Modrý a rudý – anarchistický útok na rakouský militarismus(modrý rezervista=záložák a rudý anarchista)
Osobitý prostý jazyk, veršová písňová forma
Próza:
Stříbrný vítr – impresionistický román
Drama:Měsíc nad řekou- pocit rezignace a stesku stárnoucí generace, ironický úsměv nad někdejšími plány
Petr Bezruč 1867-1958
Básník – vliv realismu, symbolismu, impresionismu a sociální tematiky
Nar. Opava, vl. Jméno Vladimír Vašek, poštovní úředník, básně zasílal anonymně do časopisu Čas – velký ohlas, proto vyšlo souborně tzv. Slezské číslo – pak sbírka Slezské písně – obraz národnostního a sociálního útisku na Ostravsku
Básně:
Maryčka Magdónova – sociální tematika, Ostrava – výraz vzdoru a nenávisti,
Bezručův přínos – prolínání lyrika s epiky, ironie, dramatičnost, melancholie, jazyk s nářečními prvky – lašské, krátké úsečné verše, rým
Česká literatura 20. století
Vladislav Vančura - Rozmarné léto je ceněno především pro svou nádhernou češtinu.
Jaroslav Seifert 60 let psal básně. Jako první český spisovatel dostal Nobelovu cenu za literaturu v roce 1986. Po roce 1948 nebyl připomínán, neboť nepatřil mezi vyvolené tvůrce socialistické poezie. Nesouhlasil se vstupem vojsk v roce 1968, a proto nesměl publikovat. Jeho básně vycházely v samizdatu.
Z díla: Deštník z Piccadilly, Na vlnách TSF - poetismus, Všecky krásy světa - vzpomínková próza, Vějíř Boženy Němcové - za okupace, Šel malíř chudě do světa - básně k obrázkům Mikoláše Alše, Maminka - vztah k mamince.
Jiří Wolker - jeho krátký život byl dosti složitý. Je s oblibou řazen mezi autory proletářské poezie.
Dílo: Host do domu, Těžká hodina - sociální balady, autorovo přesvědčení, že je potřeba vytvořit nový svět.
Autor moderních pohádek - O milionáři, který ukradl slunce.
Světová literatura 20. století
Francie - Romain Rolland - získal Nobelovu cenu za literaturu, psal o 1. světové válce, autor životopisů mnoha význačných osobností -Beethoven, Michelangelo, Gándhí, Dobrý člověk ještě žije, Petr a Lucie - novela protiválečně laděná.
Antoine
Německo - Erich Maria Remarque se stal jedním z nejčtenějších autorů, po nástupu fašismu byly jeho knihy páleny a vlast musel opustit. Stál na straně protifašistických a protiválečných umělců. Na západní frontě klid - román z doby 1. světové války.
Amerika - Ernest Hemingway získal v roce 1954 Nobelovu cenu. Bojoval v 1. světové válce, za občanské války ve Španělsku a ve 2. světové válce působil jako válečný dopisovatel. Dílo: Sbohem, armádo - vzpomínky na 1. světovou válku, Komu zvoní hrana - občanská válka ve Španělsku, Stařec a moře - novela.