Nauka o slovních druzích
Zkus si testík na úvod:
SLOVNÍ DRUHY DĚLÍME NA OHEBNÉ A NEOHEBNÉ
- ohebná slova- jména - podstatná, přídavná, zájmena, číslovky - typ ohýbání je skloňování
- slovesa - další typ ohýbání je časování
Ohebné:
1. Podstatná jména (Substantiva)
- názvy osob, zvířat a věcí, vlastností, dějů a vztahů (sova, rychlost)
- ve větě: zpravidla podmět nebo předmět
- rozlišujeme konkrétní a abstraktní
2. Přídavná jména (Adjektiva)
- vlastnosti osob, zvířat, věcí a jevů (krásný, cizí)
- ve větě: shodný přívlastek
3. Zájmena (Pronomina)
- zastupují substantiva a adjektiva (ta, to, můj, tvůj)
- ve větě: stejný druh jako podstatná n. přídavná jména, která zastupují
proč - zájmeno tázací, pokud stojí na začátku tázací věty... např. Proč mě zase nosíš květiny? proč - zájmeno vztažné, pokud stojí v souvětí za čárkou a připojuje vedlejší větu... např.
4. Číslovky (Numerália)
- slova významu číselného, vyjadřují počet, pořadí apod. (tři, sto, pátý, trojnásobný)
- ve větě: jako podstatná n. přídavná jména, někdy jako příslovce (třikrát)
5. Slovesa (Verba)
- vyjadřují děj, a to činnost nebo stav (psát, vidět, ležet)
- ve větě: slovesný přísudek (tvary určité)
Neohebné
6. Příslovce (Adverbia)
vyjadřují bližší okolnosti dějů: místo (zde), čas (brzy), způsob (dobře), příčinu (proto) míru (dosti, velice)
ve větách závislá na: - slovesech: příslovečné určení (žijeme zdravě)
vznik:
- od přídavných jmen - většinou (dobrý - dobře), od zájmen (zájmenná příslovce: tudy, kam, tehdy, kdy, kudy,...), ustrnutím prostého pádu jmen (kolem, honem, daleko, blízko), ustrnutím slovesného tvaru (leže, stoje, kleče)
- příslovečné spřežky - ustrnutí předložkového pádu (nahlas, dodnes, pokaždé, zatím)
+ ustálená příslovečná spojení: (milerád, křížem krážem, jakživ mermomocí, bohudík, bohužel, stůj co stůj) - píši se dohromady, někdy i zvlášť
7. Předložky (Prepozice)
- neohebný slovní druh, stojí před podstatným jménem nebo zájmenem, ev. číslovkou
- patří ke jménům, jejichž pády řídí (z, do, pod, s)
- teprve ve spojení se jmény nabývají věcný význam, ve větě: součást příslovečného určení, (přívlastku, doplňku, předmětu)
- jejich význam se projeví ve spojení se jmény, nevyskytují se samostatně, ve spojení se svým jménem tvoří předložkovou vazbu (pád)
8. Spojky (Konjunkce)
- slouží ke spojování vět a větných členů; teprve ve spojení s nimi nabývají svého významu
- nejsou větným členem; neplnovýznamový slovní druh
- některé spojky mohou mít platnost částic
souřadicí - a, i, ani, nebo, anebo, ale, avšak, neboť, ať, buď - nebo..
podřadicí - když, jakmile, protože, že, aby, -li, kdyby, ač, třebaže..
9. Částice (Partikule)
- uvozují věty a vyjadřují postoj mluvčího k větě nebo i ke slovům
- nejsou větným členem; neplnovýznamový slovní druh
- úlohu částic můžou plnit:
spojky (Ale to je překvapení!, Že se ti chce ), příslovce (právě proto, no právě) - neuvozují větu, význam přitakávací
10.Citoslovce (Interjekce)
- vyjadřují city, nálady a vůli mluvícího anebo označují hlasy a zvuky (kokodá, hej, bum)
- zpravidla stojí samostatně a nespojují se s jinými slovy do vět (mimo zvuků)
- ve větě: žádný větný člen (mohou zastupovat přísudek n. podmět)
- významově nesamostatná, ve větě se zpravidla nespojují ve skladební dvojici, stojí samostatně, nahrazují zvolací větu
oddělena čárkou (Brr, to je zima)