Září

Karel Toman

Můj bratr dooral a vypřáh koně.

A jak se stmívá,

věrnému druhu hlavu do hřívy

položil tiše, pohladil mu šíji

a zaposlouchal se, co mluví kraj.

Zní zvony z dálky tichým svatvečerem;

modlitba vesnic stoupá chladným šerem.

Duch země zpívá: úzkost, víra, bolest

v jediný chorál slily se a letí

k věčnému nebi.

Svatý Václave,

nedej zahynouti

nám ni budoucím.

Jan Skácel: BABÍ LÉTO

Včera letěl vzduchem první bílý vlas.
Zazvonil,
když zvolna k zemi padal –
a slova,
hrubá, nepokorná slova
v hrdle uvázla mi jako rybí kost.

Mé léto,
ty už také šedivíš?

Je tomu tak
a podzim přijde zítra.
Zas celé stromy budou odlétat,
zas ptát se budem,
kam a komu vstříc.
A ticho, chudé jako polní myš,
tu a tam za zády nám pískne.

Mé léto,
ty už také šedivíš?

V září - Vítězslav Nezval

Podzim už platí listím
svou útratu.
Je konec láskám, konec nenávistím,
podzim už platí listím
a není návratu.

I ze tvých očí padá
cosi jak list.
Je pustý park, je zpustlá promenáda,
z tvých očí slza padá
a listí z ptačích hnízd.

Říjen

Antonín Sova

Topolů nade vsí hudba líná
zpívá bezlidným prázdnem října.

Réva na zdích zlatorzivá
mlčí, odpočívá.

Prázdny jsou špačků budky.
Ticho vsi mlčením hřbitova dojímá,
okénka chalup slepýma očima
mlhou se prodírají,
větru kdes úder prudký
zaskučí,
zrývá ticho a lomí se v dalekém kraji.

Podzimní píseň

Paul Verlaine v překladu Františka Hrubína

Ó podzime,
tak dlouze tvé
housle lkají,
mou duši tou
hrou unylou
utýrají.

Dýchaje tíž,
zesinám, když
orloj slyším,
vše je to tam,
ten žal, co mám,
neutiším.

I odcházím
povětřím zlým,
jehož svistem
jsem hnán sem tam
jak byl bych sám
suchým listem.

BÁSEŇ NA DUBEN - NAUČTE SE:

Březen

František Hrubín

V březnu chladno po ránu,
ale já si přivstanu,
ohřeji se venku dříve
nežli slunce zimomřivé

Listí, listí, polez ven,
co je s tebou, co je s tebou? –
rozkoukáš se za týden,
trávu také prsty zebou,
ze zimy však nemá strach,
šimrá děti na patách.

Sotva sejdu mámě z očí,
nohy samy povyskočí,
shodí boty – a jsem bos.
Kluka studí jenom nos.

NEBO SI MŮŽETE VYBRAT: 

Uspávanka s chlapcem, který dělá stojku na hlavě

Jan Skácel

Chlapec dělá stojku,
podívej se, hle,
nohama je vzhůru,
stojí na hlavě

Všechno je hned jiné,
všechno dole hlavou,
na zemi je nebe,
lodě v mracích plavou,

a jak obrátil se
náhle chlapci svět,
palouk, les i domy
jak mám přivonět k fialkám a bezu,
chrpu utrhnout,
když na hlavě stojí,
když se nesmí hnout,

aby neupadl,
pro jediný květ,
pro jedinou chrpu
nepřevrátil svět.

NEBO:

Hrabě Václav

Variace na renesanční téma

Láska je jako večernice
plující černou oblohou
Zavřete dveře na petlice!
Zhasněte v domě všechny svíce
a opevněte svoje těla
vy
kterým srdce zkameněla

Láska je jako krásná loď
která ztratila kapitána
námořníkům se třesou ruce
a bojí se co bude zrána

Láska je bolest z probuzení
a horké ruce hvězd
které ti sypou oknem do vězení
květiny ze svatebních cest

Láska je jako večernice
plující černou oblohou
Náš život
hoří jako svíce
a mrtví
milovat nemohou

Všichni mi lhali (Radosti života) - František Gellner

Všichni mi lhali, všichni mi lhali,
blázna si ze mne dělali.
Přede mnou citem se rozplývali,
za zády se mi vysmáli.

Žurnály, básníci, učenci lhali
po léta za nos mě vodíce,
muži mi lhali, a ženy mi lhaly.
Ženy, ty lhaly mi nejvíce.

Srdce mé stále po lásce prahne,
nikomu však již nevěřím.
Když někdo ke mně ruce své vztáhne,
ustoupím bojácně ke dveřím.

Řek bych, že všechno je ztraceno v žití,
žití je však tak záhadné!
Klidný jsem, mohu-li pivo své píti.
Hořící tabák nezchladne.

Touha má bloudí těkavě světem,
a já popíjím v úzkých zdech.
Co je mi po tom, budu-li dětem
cestou k domovu na posměch!

Propil jsem peníze, na dluh pít budu.
Šťasten, kdo propije boty své!
Zřím oknem krčmy ven v rozmoklou půdu.
Podzim se stromů listí rve.