studijní materiály

Anekdoty – původně se tradovaly ústně,
- miniaturní humorné příběhy s výraznou pointou,
- často ke směšnění určitého jevu.
Historka – krátké vyprávění formálně i obsahově jednoduché zakončené pointou,
- stávají se součástí rozsáhlejších děl – Kosmova kronika česká, Švejk.
Bajka – alegorický příběh psaný veršem i prózou. Na jeho konci je nějaké mravoučné poučení. Hlavní postavy jsou zvířata s lidskými vlastnostmi.
- vznikla už ve starověku, byla rozšířena v orientu,
- zakladatelem evropské je Ezop,
- autoři – Jean de La Fontain, Ivan Andrejevič Krylov, Karel Čapek…
Báje (mýty) – příběh o tom, jak si lidé vykládali svět
- báje o původu člověka, 
- fantastická vyprávění
Legenda – veršované nebo prozaické vyprávění o životě svatých, 
- například „Život Konstantina a Metoděje“ 
Pověst – příběh odehrávající se v minulosti
- vážou se k určitému místu, historii, vzniku erbu, rodové, legendární – lidová zpracování umělých legend a náboženských látek; pověsti o původu země – jednoduchý děj, 
- Jiráskovy „Staré pověsti české“. 
Pohádka – žánr ústní lidové slovesnosti, 
- netýká se historické události, 
- má šťastný konec, vymyšlený děj – nadpřirozené bytosti, 
- „Bylo nebylo“, „zazvonil zvonec...“ 
- dobro vítězí nad zlem, 
- pohádky: lidové – vznikly mezi lidem, umělé – pohádky Hanse Christiana Andersena, Oskara Wilda, Karla Čapka, Jana Wericha... 
Povídka – kratší vypravování s malým počtem postav, 
- poměrně jednoduchý děj, 
- vznikla na počátku 19. století v romantismu, 
- dobrodružná, historická, psychologická, humorná, s idylickým pohledem na svět – humoreska
Novela – z italského „novella“ – povídka, 
- blíží se povídce, sleduje jednu časově omezenou linii, vyžaduje pointu, 
- vznikla v renesanci
Romaneto – žánrová forma novely, 
- nadpřirozené motivy, v závěru jsou logicky vysvětlené, 
- prvky detektivky, humoru a science-fiction, autor Jakub Arbes
Epos – rozsáhlé veršovaná vyprávění, zaznamenané mýty, popřípadě významné události v životě určitého národa, činy mimořádných osobností, 
- spousta postav, děj je spletitý, rozvíjí se volna, bývá doplněn rozsáhlými popisy, 
- „Epos o Gilgamešovi“ 
Román – z francouzského „la conte roman“ 
- mnoho postav, spletité osudy na nejrůznějších prostředích v delším čase, 
- má velkou tematickou šíři, má různé umělecké prostředky, 

Píseň – texty určené ke zpívání, texty s nápěvem, 
- stojí na pomezí umění slovesného a hudebního, 
- žánr lidové slovesnosti, - písně – milostní, pracovní, vojenské, pohřební, ukolébavky, kabaretní, chansony. 
Elegie – pojem vznikl ve starém Řecku, začal označovat tesknou píseň, často smutek ze ztráty blízké osoby, vlasti či ideálu, 
- Karel Havlíček Borovský „Tyrolské elegie“. 
Hymnus – z řeckého „hymnos“ – chvalozpěv, 
- původně kultovní píseň oslavující bohy Apollóna, Dionýsa, později i hrdiny a jejich činy. 
Óda – z řeckého „ódé“ – píseň, 
- původně jakákoli píseň zpívaná za doprovodu hudby, později báseň oslavující něco velkého a vznešeného – vlast, přírodu, lásku…
Žalmy – prosebné, děkovné a oslavné básně, 
- nejznámější židovské – Kniha žalmů. 
Epigram – nápis na hrobě, pomníku, chrámu, později satyristický – protestuje proti negativním vlivům společnosti. 
Pásmo – delší báseň sestavená jako volný sled pocitů, dojmů, myšlenek a představ.

 

Česká próza 1. pol. 20. stol.

ve 20. letech – menší prozaické útvary – povídky, novely

ve 30. letech – dominantní postavení prózy, zvl. společenského, psychologického a historického románu

tradiční žánr – balady

1.     obraz první sv. války – prózy Fr. Šrámka, Jaroslav Hašek

2.     legionářská literatura – Rudolf Medek, Josef Kopta, Fr. Langer

3.     pokračují realisté – A. Jirásek, K.V. Rais, bří Mrštíkové

4.     vliv expresionismu – Ladislav Klíma

5.     demokratický proud – Karel Čapek, K. Poláček, E. Bass

6.     imaginativní próza – představy, sny(lyrika) – Vl. Vančura

7.     katolicky orientovaná próza – J. Deml, J. Čep

8.     společenská a sociální próza – Ivan Olbracht, M. Majerová, M. Pujmanová

9.     ruralisté – oslava venkova – Fr. Křelina, J. Knap, V. Prokůpek

10.                       psychologická próza – Jaroslav Havlíček, Egon Hostovský, Jarm. Glazarová, Božena Benešová, R. Weiner

11.                       historická próza – J. Durych – více autorů v době okupace

 

Anarchističtí buřiči

Fráňa Šrámek 1877-1952

-v básník, prozaik, dramatik, nar. V Sobotce, G – Písek, Roudnice, Vojenská služba v Č. Budějovicích, vězněn za protiválečné postoje, 1. sv. válka v Itálii, Haliči a v Rumunsku, hluboký vztah k rodnému kraji

poezie: Života bído, přec tě mám rád – básníkův vztah k životu, buřičství

Modrý  a rudý – anarchistický útok na rakouský militarismus(modrý rezervista=záložák a rudý anarchista)

Osobitý prostý jazyk, veršová písňová forma

Próza:

Stříbrný vítr – impresionistický román

Drama:Měsíc nad řekou- pocit rezignace a stesku stárnoucí generace, ironický úsměv nad někdejšími plány

Petr Bezruč 1867-1958

Básník – vliv realismu, symbolismu, impresionismu a sociální tematiky

Nar. Opava, vl. Jméno Vladimír Vašek, poštovní úředník, básně zasílal anonymně do časopisu Čas – velký ohlas, proto vyšlo souborně tzv. Slezské číslo – pak sbírka Slezské písně – obraz národnostního a sociálního útisku na Ostravsku

Básně:

Maryčka Magdónova – sociální tematika, Ostrava – výraz vzdoru a nenávisti,

Bezručův přínos – prolínání lyrika s epiky, ironie, dramatičnost, melancholie, jazyk s nářečními prvky – lašské, krátké úsečné verše, rým